Jak psát lepší recenze

středa, ledna 30, 2013

Nejsem žádný vypsaný profesionál, ale už nějaký ten pátek sleduji, jaké recenze se objevují na českých knižních blozích a jakých chyb se jejich autoři dopouštějí. Zdá se mi, že jeden blog do světa vypustil svou představu o tom, že recenze má vypadat jako zápisek ze školního čtenářského deníku, a lavinovým efektem se toho chytily všechny další knižní blogy. Ale není to  nuda?

Co raději nedělat?

Samozřejmě je jednodušší psát "recenzi" stylem: zkopírovaná anotace od nakladatele + nějaký ten vlastní názor + počet hvězdiček, případně bodů. Ale koho to má bavit, když to samé se dočteme skoro všude jinde?


Vídávám ale i opačný problém, který ale je ale čistě subjektivní záležitostí mého zmlsaného vkusu: nerada čtu dlouhé recenze. Mám na mysli ty skutečně přehnaně dlouhé, které musí pisateli ve Wordu zabrat několik stran (a jejich tvorba snad několik dní!). Taková vyčerpávající recenze je možná užitečná pro autora knihy, který díky ní získá cennou zpětnou vazbu. Nebo se také může líbit tomu, kdo knihu už četl a ověřuje si, jestli na ni má s pisatelem stejný názor.


Jenže recenze má být především pro čtenáře, který knihu ještě nečetl a který hledá inspiraci. Má jej navnadit, případně odradit od pořízení knihy, má se dozvědět, co od knihy může čekat, ale nemá dopodrobna znát váš názor na každičký aspekt příběhu. Pokud by si takovou recenzi někdo přečetl, už si ani nemusí knihu kupovat, protože o ní vlastně díky vám všechno ví. 

Ale abych nebyla tak přísná - podobné recenze (nebo přesněji posudky) mají své opodstatnění v odborných publikacích a vědeckých časopisech, tam je jejich délka i podrobnost na místě.

Jak na to jít lépe?

Zásadní věcí je uvědomit si, proč vlastně recenzi píšeme. Recenze není čtenářský deník, není to převyprávění děje, ani odborný posudek. Jak už jsem psala výše: recenzi píšeme pro čtenáře, který o knize dosud nic neví a přemýšlí, jestli do ní má investovat svůj čas a možná i peníze. 


Čtení recenze by pro čtenáře mělo být zábavné (nebo alespoň zajímavé), měl by se o knize dozvědět vše podstatné, ale zároveň mu pisatel nesmí prozrazovat žádné dějové zápletky a už vůbec ne jejich rozhřešení. Nechceme čtenáře unavit sáhodlouhým rozborem, ani naštvat krátkým komentářem k anotaci. A protože jsme blogeři a ne publicisté, můžeme si dovolit takový luxus, že do recenze můžeme otisknout i sami sebe - naše subjektivní názory, hodnoty, myšlenky a třeba i odbočky k tomu, jak jsme se ke knize dostali a proč nás tolik lákala - i to může být pro čtenáře zajímavým okořeněním

Dobrá příprava je základ

Než se pustíte do psaní, zmapujte si internet a přečtěte si něco o autorovi a jeho díle. Připravte si materiál, který můžete ve své recenzi použít. Získal někdy autor nebo kniha nějaké ocenění? Je kniha překládána do mnoha jazyků po celém světě? Skvělé, protože i to se do recenze hodí!

Nezapomínejte na to, že i recenze je žánr jako každý jiný, a proto musí mít svou základní osnovu. Úvod, stať a závěr. :-) To jsme se učili všichni. V recenzi je to ale o něco složitější. Naplánujte si ji alespoň v náznacích už před psaním, půjde vám to pak lépe od ruky a nezatuhnete na "mrtvém bodě". Zajímavou poučkou, kterou se v tomto můžete řídit, je, že je vždy lepší postupovat od obecného ke konkrétnímu, tedy od celku k jednotlivým částem. A ke konci se vraťte opět k zobecňujícím závěrům

5 základních ingrediencí

V následujících odstavcích popisuji, na co byste v recenzi neměli zapomenout. Aby nedošlo k omylu - nejedná se o popis jednotlivých odstavců, ale o "suroviny", které se mohou v recenzi vzájemně mísit a prolínat. Jako v receptu na dobrý koláč. :-)

1) Základní informace o knize: Je to historický román? Třetí díl upírské fantasy ságy? Populárně naučná kniha? Nebo snad sbírka básní? Možná se vám budou takto základní informace zdát banální, ale mnohý čtenář vážně hned nemusí vědět, o čem je řeč. Nenápadně se o tom zmiňte třeba hned v úvodním odstavci. Také je dobré uvést pod recenzí zkrácený bibliografický údaj - tedy kdy a kterým nakladatelstvím byla kniha vydána, aby si ji mohl čtenář snadněji vyhledat.

2) Historie knihy (aneb co předcházelo tomu, než se vám kniha dostala do rukou): Uveďte čtenáře do kontextu knihy. Napište něco málo o autorovi a jeho tvorbě. Pokud znáte nějaké další zajímavé informace o knize, podělte se o ně. Občas   můžete "odbočit" ke své vlastní osobě a ve zkratce - a třeba i s nadsázkou - povyprávět čtenáři o tom, jak jste ke knize přišli a proč jste si ji chtěli přečíst.

3) Děj knihy: Uveďte čtenáře do děje, popište čím kniha začíná, seznamte jej s hlavními postavami a jen v náznacích nastiňte další vývoj událostí. Pokud má kniha více dějových linek, napište o tom. Je jen na vašem úsudku, kolik informací vypustíte, ale nezapomínejte na fakt, že píšete pro neznalého čtenáře, kterého nechcete připravit o čtenářský zážitek. Děj nevyprávějte, ale hodnoťte.

4) Styl psaní: Je kniha psaná v ich-formě? Retrospektivně? Libuje si autor v květnatých popisech, nebo je spíše minimalistický? Převažuje líčení přírody a okolí, nebo se autor soustřeďuje převážně na děj a akci? Je kniha napínavá? Vtipná? Hloupá? Popište, jak na vás styl knihy působí a kriticky jej zhodnoťte.

5) Váš dojem: Ten je ze všeho nejdůležitější a měli byste jím svou recenzi protkat od začátku do konce. Podělte se o to, co ve vás kniha vyvolávala, čím vás zaujala a klidně se přiznejte k veškerým emocím, kterými s vámi zamávala. Zároveň se ale nebojte kritizovat - pokud se vám něco nezdálo, pokud něco bylo přitažené za vlasy, neváhejte to napsat. Do recenze patří jak chvála, tak kritika. 

Jak už jsem psala výše - jakožto blogeři máme možnost vtisknout do recenze i naše vlastní pocity a naši osobnost. A právě to je na recenzích knižních blogerů tak jedinečné! Nebojte se toho využít, najděte svůj vlastní styl a dejte do recenze něco z vás samotných. ;-)


Samozřejmě nechci tvrdit, že tohle je jediný správný pohled na psaní recenzí. Je to pohled, který jsem si vybrala já a který preferuji. A upřímně doufám, že některému ze začínajících recenzentů bude tento článek alespoň trochu nápomocný. ;-)

(zdroj obrázků: weheartit.com)

35 komentářů

  1. Hezký! Úplně jsi mě inspirovala k tomu, abych si nějakou recenzi zkusila napsat :).

    OdpovědětVymazat
  2. Tak recenze je pro mě útvar, který mi má nezaujatě říct, jaká ta kniha je. Subjektivní dojmy autora mě nezajímají, ty ať si nechá. To je ovšem to, co drtivá většina amatérsky píšících neumí. Odstup vůči knize. Napsat, že kniha je o tom a o tom, líbila se mi proto a proto nebo se mi z toho a toho důvodu nelíbila, to prostě není umění. To jsou postřehy na úrovni sotva střední školy. S autorem totiž nemusím vždycky být na stejné vlně. Že nečte detektivky mě nemusí zajímat, jsem-li jejich nadšeným milovníkem a očekávám-li, že najdu něco, co stojí za přečtení. Měl by mi dokázat zprostředkovat dojem: "Jo, to si určitě přečti," bez ohledu na svůj subjektivní názor. A pak je problém ten, že většina amatérských pisálků čte výhradně to, co se jim líbí, takže k tomu rozšíření obzorů moc nedojde. Pak to nejsou recenze, ale spíš takový sdílení dojmů s podobně naladěnýma, protože tenhle okruh knih mě baví, tahle konkrétní se mi moc líbila (nebo nelíbila) a chci to svoje nadšení (nebo znechucení) nějak světu zprostředkovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To, o čem píšeš, jsou recenze jako publicistický žánr, který je vhodný do novin a dalších periodik. Možná by to tak mělo být i na knižních blozích... Já ale knižní blogy vidím právě jako prostor, kde člověk může psát subjektivně, protože právě v tom je jeho blog jiný od masy dalších. Právě ten subjektivní dojem a vlastní osobnost vnímám jako něco, co můžou dát knižní blogy recenzím navíc.

      Na tomhle blogu se nesnažím psát profesionální recenze, protože spousty objektivních a "s odstupem psaných" pojednání a posudků píši do školy, k bakalářské práci... a tyto subjektivně laděné recenze jsou pro mě příjemným relaxem od toho všeho. Ale možná je to amatérské pisálství, to nikde nevyvracím. :-)

      Vymazat
    2. No jo, ale když už čtu recenzi nebo něco, co se jako recenze označí (ať v tom reálně není ani stopa po recenzi a je to jen převyprávění děje, třeba), tak ji taky takovou čekám. :-) Kdyby ne, tak si o knize pokecám s kamarádkou, o které vím, že má stejný vkus a nechám si od ní nadšeně vyjevit, jak to bylo boží. :-) To já vím, že recenze jako žánr vypadá takhle. (Jestli jsou v novinách natolik zdatní tvůrci kulturních rubrik, to si tak jistá nejsem. Spíš vysloveně odborná periodika.) Právě proto. Když si chci přečíst fantasy, taky od toho čekám, že se tam budou prohánět skřítkové, elfové a draci. :-) Existuje tu nějaký a priorní předpoklad "jak to má vypadat". :-) Já bych totiž tomu, co té škatulce neodpovídá, prostě neříkala recenze. Recenze je publicistický žánr, jehož pravidla je třeba ovládnout a který nemůže tvořit jen tak každý. Je sice hezké, že někoho zajímají knihy, ale nemůže tomu říkat třeba "vlastní názor"? :-)

      Vymazat
    3. Ale zase to nemůžeme přehánět - jakákoli recenze je přece v první řadě o tom, že hodnotí dílo. I v recenzích, kde autoři popisují své subjektivní dojmy, může být obsaženo objektivní zhodnocení. Daný pisatel přece knihu hodnotí i z objektivních hledisek (v podstatě 4 body z 5, které jsem psala v článku, se dají považovat za objektivní), jen k tomu dosazuje i svůj subjektivní komentář. Tím chci říct, že recenze, o kterých píši já, nemusí být jen pouhým žvaněním o tom, jak je podle mě kniha boží (nebo příšerná), ale mohou zahrnout jak objektivních kritéria, tak přinést i něco navíc v podobě vlastního názoru. Ale nejsou jen o něm. Ten je pouze jednou složkou.

      Ale chápu, že tobě vadí právě to označení, protože vnímáš recenzi jako ryze objektivní útvar, kde subjektivní dojmy v jakékoli míře nemají co dělat. Na jednu stranu máš určitě pravdu a podle klasického pohledu na věc, jak nás to učili na školách, to tak je. Ale slovo recenze se v posledních desetiletích natolik rozšířilo, možná i díky vlivu angličtiny, kde review je skutečně hodně široký pojem, a začíná být chápáno trochu jinak, a to teď nemám na mysli jen recenze knih nebo filmů. Určitý posun významu je ale běžný jazykový jev. Buď se tedy můžeme u každé tzv. recenze rozčilovat, že "tohle přece není recenze", nebo to přijmout jako fakt. Hm, tohle skoro vypadá jako zajímavé téma na nějakou jazykovědnou práci. :-)

      Vymazat
    4. Já to vidím tak napůl mezi Vámi. Sama mám raději spíše objektivní recenzi se subjektivním pocitem a ne odshora dolů psáno bylo to úplně boží, tenhle je tak k sežrání a podobně :)

      Vymazat
    5. Ale podobně to právě vidím i já. :-) Možná jsem to napsala špatně, ale těmi subjektivními dojmy jsem vůbec neměla na mysli nějaké pošetilé tlachání, které zmiňuješ (a kdybych tohle v nějaké recenzi viděla, tak rychle prchám pryč :D). Mám tím na mysli inteligentně zformulovaný vlastní názor, který doplní a trochu oživí právě ty objektivní soudy, založené na znalosti teorie literatury a čtenářské zkušenosti.

      Vymazat
    6. Aby bylo jasno, žádná univerzální pravda neexistuje. Recenze MUSÍ být subjektivní, je to názor recenzenta. Objektivní recenze by byla shlukem informací o tom, kdo to napsal, jak se kniha jmenuje, kolik je kapitol, nakladatelství, počet stran atd. To ale nic nemění na faktu, že většina knižních blogů je psaná stylem "máma nese maso, Nela má mísu". A knihy o kterých se píše? Většinou braky.

      Vymazat
  3. Skvělý článek, který určitě spoustě lidí pomůže. Já osobně sdílím tvůj názor, že na blogu je dovoleno být osobnější a ne tolik objektivní. Právě proto čtu recenze na blozích (a sama je píšu), protože mě nezajímá jen odborné zhodnocení, ale i subjektivní pocity čtenářů.

    OdpovědětVymazat
  4. Určitě jsi teď hodně lidem, kteří se recenze snaží psát, poradila nebo dodala pár nápadů. Já sama napsala zatím "opravdovou" recenzi na knihu jen jednu, kvůli předmětu ve škole. Učiteli se líbila, ale na blogu jsem na ni neměla prakticky žádné reakce, takže nevím... Ráda bych se jednou recenzím věnovala víc, ale i když se to nezdá, tak dají zabrat a jejich napsání je dost časově náročné - když člověk chce, aby opravdu za něco stály. Máš pravdu v tom, že teď je hodně rádoby recenzních blogů, ale články na nich obvykle nemají s kritikou (recenzí) bohužel nic společného...

    OdpovědětVymazat
  5. Už dříve mě tvůj blog inspiroval k psaní vlastních recenzí, i když se tebou nemůžu vůbec srovnávat - píšeš nádherně, čtivě, prostě úžasně ;) Děkuju ti za rady, jak psaní vylepšit ;)
    Jak to tak vidím, tak moje "recenze" jsou tedy spíše soupisem mých názorů na knihu, film ;) Zjistila jsem, že je vážně hrozně těžké napsat třeba o filmu, který jsem viděla. O těch píšu jenom ve stručnosti vlastní názor ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc potěšená takovou chválou, jen nevím, jestli si je zasloužená... :D Každopádně mockrát děkuji, udělalo mi to radost. :-)
      Já o filmech píšu také spíš stručně. Asi hlavně proto, že v literatuře máme všichni přece jen větší přehled, navíc přemýšlet o ni se učíme už od základních škol nad čítankami, takže to kritické přemýšlení o knihách máme víc zažité. Asi. :-)

      Vymazat
  6. po tomhle článku nevím zda se ještě do nečeho takového,jako je článek o knize pustím :D Každopádně děkuju za užitečné rady :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale proč by ne? To právě mělo motivovat k hromadě článků o knížkách! :D

      Vymazat
  7. zrovna dočítám knihu tak to zkusím :D ale tak hezky jako ty a jiní to asi nenapíšu. JInak děkuju, změnit to chci otázka je jestli se mi vše povede tak jak bych chtěla.

    OdpovědětVymazat
  8. Skvelý článok, ďakujem za dobré tipy! :)

    OdpovědětVymazat
  9. Perfektní článek, dávám do záložek a budu čerpat informace.

    OdpovědětVymazat
  10. Mám ráda tvoje recenze, ale nevím, jestli mám odvahu se pustit do vlastních, myslím, že bych spíš ty lidi odlákala než přilákala, aby si tu knihu přečetli, takže zůstanu u čtení těch tvých. Tvoje tipy jsou fakt dobrý, máš skvělý vkus na knihy. Zrovna nedávno jsem dočetla Dívku s pomeranči, to je krásná kniha.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Annie,myslím, že bys to měla zkusit. Navíc, psaním recenzí si vytříbíš styl. Když jsem psala první pocitovky z knih (nevím, jestli by se to mělo nazvat recenzí nebo ódou na knihu), zjistila jsem, že jsem vlastně přepsala obsah knihy. Ač nadšená, přece jen jsem to napsala špatně.
      Ale nechávám to tak, v průběhu času jsem se snad trochu zlepšila a snažím se o to, abych naznačila děj, ale neprozradila příliš.

      Vymazat
  11. Zajímavé, jak různě se dá definovat samotný pojem recenze. Recenze z hlediska hodnocení knihy? Nebo recenze jako článek o knize, která na nás zapůsobila?
    Veledlouhé recenze taky nemusím, leda by se týkaly knihy, kterou už jsem četla a která mě nadchla. Ale pitvat veledlouhou recenzi kvůli knize, kterou neznám, se mi nechce.
    Naopak, zas příliš krátké recenze, podobající se anotacím, mě taky nenadchnou. Nejlepší je kompromis, ne moc dlouhé, ne moc krátké, ale hlavně osobité (tady bych si dovolila trochu odporovat Aailyyn - subjektivní a svérázně napsaná recenze je pro mě zajímavější než suchopárná objektivní recenze odborně psaná. Ale zase rozlišuji, jestli je recenze psaná pro nějaký časopis, magazín nebo noviny - nebo jde o dojmy z četby, osobní recenzi, psanou někde na blogu. Souhlasím, že pokud jde o odborně psanou recenzi někde v oficiálním magazínu, měla by dodržet určité standarty. I když možná, ani tam bych nebyla tak úzkoprsá. Viděla jsem recenzní články v časopisech jako Ikarie, nebo na webu Fantasyplanet, a tam jsou někteří autoři recenzí velmi osobní.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprostý souhlas s tvým komentářem, přesně takhle to vidím. :-)

      Vymazat
  12. Toho se příště budu držet! :D Psala jsem teď svůj názor na Pýchu a předsudek a schválně jsem to recenzí nenazvala, protože vím, že to má do ní hoodně daleko. Ale příště se o nějakou recenzi pokusím. Napadá mě nějaká kniha od Tolkiena, protože vím, že ho lidé (nebo spíš lidé, kteří se pohybují na blogspotu) moc nečtou a přijde jim to nudné. Hrozně bych chtěla aby tito lidé pochopili, že to tak vůbec není a dali jeho tvorbě šanci...
    Jinak jsem ráda, že jsem narazila na takovou milovnici Jane Austen a Pýchy a předsudku! Ráda s ostatními sdílím své nadšené :'D zrovna Emmu začínám číst, jsem teprve u 5. kapitoly, takže jsem zvědavá jak se vše bude vyvíjet :) musím ale uznat, že mi chybí pan Darcy :'D a ano, Keira je prostě úžasná ♥ :) právě přemýšlím, který film si s ní stáhnout jako další. Zatím jsem viděla právě Pýchu a předsudek, Annu Kareninu, Vévodkyni, Lásku nebeskou, samozřejmě Piráty :D ale teď přemýšlím co dál :) je těžké se rozhodnout, když hrála v tolika filmech :'D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych ti za sebe doporučila Pokání. Je to od stejného režiséra, co natočil Annu K. a Pýchu a předsudek. :-)

      Jsem ráda, že jsem tě inspirovala! :D

      Vymazat
  13. Páčilo sa mi to zhrnutie :)
    Ja sa snažím načrtnúť dej knihy, bez toho, aby som prezradila zásadné okamihy či rozhodnutia postáv. Následne popridávam svoje postrehy a ukončím to akýmsi zhrnutím.
    Keby-že sa ti chcelo a mala by si čas, nemohla by si sa na nejaké moje knižné recenzie pozrieť? Posúdiť? Lebo ako klasický grafoman, neviem posúdiť, čo som sama vyprodukovala, neviem to zhodnotiť :/

    Anotácia celkovo rada nemám - niekedy odhalia aj to, čo má byť pred prečítaním zahalené. Tým, že je v nich napätá situácia, ktorá ma zaujať - na jednej strane zaujme, na druhej strane prezradí vopred konanie postáv.
    Rada mám citáty, ktoré recenzie dopĺňajú - veď čo môže len lepšie reprezentovať knihu? :)
    Autorov rada nespomínam - nie preto, že by som si ich nevážila, ale pri amerických YA dielach sú niekedy ich medailóniky príliš nezáživné a niektoré veci z ich charakteristiky, záľub či zážitkov sú už "otisknuté" v knihe... Neviem prečo, ale pri recenzie mi rušia efekt "zamerať sa na knihu" a vadia mi, ale keď je im venovaný samostatný článok, tak vtedy mi to príde ok. :D

    Svoje "recenzie" radšej volám reporty, ale zistila som, že ak ich tak označujem, tak nie sú na internete k nájdeniu - veď kto len, ak si chce prečítať niečo o knižke, ktorú má v pláne si prečítať, zadá do gúgľa [autor][názov knihy][report]? :D

    OdpovědětVymazat
  14. Moc hezký článek a taky velmi zajímavý blog! Sleduju:)

    OdpovědětVymazat
  15. Skvěle napsaný článek. Povinně by si jej měli přečíst všichni blogoví recenzenti, neboť některé recenze se skutečně nedají číst a mnohdy se snad ani nehodí je recenzemi nazývat...
    Líbí se mi Tvůj styl psaní, upoutal mě hned v prvním článku, který jsem si tu přečetla a už jsem věděla, že tohle bude kvalitní blog. Opravdu mě těší, že mezi tím neskutečně velkým a stále se zvyšujícím počtem knižních blogerů, kteří nemají co nabídnout, se najdou i tací, kteří svůj blog píší s láskou a péčí a nejen proto, aby měli zdrama recenzní výtisky... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tolik chvály! :-) Mockrát děkuju a vážím si toho. :-)

      Vymazat
  16. Dobrý a zábavný článok, aká škoda, že sa pravdepodobne nedostane do rúk tým, ktorých sa to týka :) Ale úplne si ma vydesila, lebo mi napadlo, či moje recenzie nie sú príliš dlhé, a či to nie sú skôr rozbory. :-D Ale snáď nie, keď som si skontrolovala počet stránok vo Worde, ešte to vyzeralo znesiteľne :) Mimochodom, výborne napísané, ďakujem za podnet k sebareflexii :)

    OdpovědětVymazat
  17. Lillienne Dengel7. února 2014 v 11:15

    Velice pěkně popsané. Řekla bych, že pro mnohé to bude krásný základ do práce s recenzemi a mnozí z tohoto článku se jistě nadchli pro to, aby do světa vypustili taky něco, co pomůže jiným lidem ve světě nepřeberného množství knih.
    Díky těmto bodům jsem se také poučila a rozhodně se jimi v přiměřené míře budu řídit.

    OdpovědětVymazat
  18. Náhodou jsem narazila na tvůj blog a jsem za to ráda :) Začínám psát blog, kde také z část píšu recenze na knížky a tenhle článek mi pomohl. Děkuju ti :)

    OdpovědětVymazat
  19. Moc děkuji :-) vážně super rady...pokusím se je dodržovat :-)

    OdpovědětVymazat

Oblíbené posty

Ocenění

V roce 2014 jsem měla tu čest, že můj knižní blog získal ocenění Knižní blog roku 2013. :-)

Subscribe