K létu nepatří jen slunce a relax u vody, ale také pořádné bouřky a prudké deště. Když kolem vás burácejí hromy a létají blesky, je nejlepší odpojit televizi a počítač, rozsvítit si lampičku a začíst se do nějakého děsuplného příběhu. Zážitek zaručen! Já měla to štěstí, že při bouřkách, které se tu prohnaly v uplynulých dnech, jsem četla Marinu od Carlose Ruize Zafóna, kterou mi k recenzi zaslalo nakladatelství CooBoo. A nutno uznat, že ta je do takového počasí jako dělaná.
Hlavní postavou románu Marina je mladý student Oskar, který v Barceloně bydlí na internátu, a celý příběh je nám odvyprávěn právě jeho slovy. Jeho prostřednictvím se ocitáme v Barceloně roku 1980, kdy Oskar na jedné ze svých četných procházek po čtvrti Sarriá vstoupí do starého zpustlého domu, který v první chvíli považuje za opuštěný. Jenže v domě někdo bydlí a setkání s jeho obyvateli Oskarovi obrátí život vzhůru nohama. Seznamuje se s překrásnou dívkou Marinou, se kterou při toulkách po Barceloně narazí na podezřelá tajemství a záhady, které je potřeba rozluštit, a přitom jednou z největších záhad příběhu je právě ona.