Jen snít nestačí

pátek, srpna 05, 2016

Za oknem skoro celý den prší, já mám teď chvíli volno, a tak jsem si udělala čaj, koukám na mokrou zahradu a dumám nad tím, o čem bude tenhle článek. Závěr týdne se totiž blíží a bylo by dost trapný nesplnit svou veřejnou výzvu hned druhý týden, že jo.



Mám v záloze pár článků, které budou plné fotek. Letos se mi totiž povedlo navštívit několik zajímavých míst, které bych vám tu chtěla ukázat a trochu o nich povyprávět, protože něco z toho podle mě fakt stojí za to. :-) Ale tenhle propršený den, který trávím po nějaké době zase tady ve své rodné hroudě, ve mě vyvolává chuť spíš psát a víc se zamýšlet, takže fotky a zážitky budou zas někdy příště. A když už jsem u toho, dejte mi klidně vědět do komentářů, co vás zajímá.


Ale zpátky k dnešnímu článku. Zatímco mi tu bubnovaly na parapet kapky deště, já konečně přišla na to, o čem chci dneska psát. A vzhledem k tomu, že nadpis článku už jste asi četli, vy to nejspíš víte taky. Upozorňuju vás předem, že to bude osobní a že to bude motivační až na půdu a váš vnitřní cynik (každý ho prý v sobě totiž máme) bude trpět v ukrutných bolestech. Ale stejně jsem si to nemohla odpustit.

Takže.
Jen snít nestačí. 

Vždycky jsem se považovala za snílka. Byla jsem ta holka, co má hlavu v oblacích, oblaka v hlavě, bujnou fantazii a v sobě spoustu touhy zažít "velký věci". Četla jsem knížky, koukala na filmy, žila svůj život a snila o všem možném a čekala, až se ty sny splní. A bylo to vcelku fajn. Mnohé z nich se totiž opravdu splnily a někdy i předčily moji představivost. Prostě mi spadly do klína a utvrdily mě v tom, že si stačí počkat a život ti všechno přinese.


Jenže snít, když je vám patnáct, a snít, když je vám o deset let víc, jsou dvě dost rozdílné věci. V patnácti tak nějak věříte, že všechno je možné, že všechny ty sny se jednou určitě splní. O deset let později už vám ale začíná docházet, že některých věcí se možná nikdy nedočkáte. Že se třeba nic z toho nikdy nestane. Že život plyne a vás nic z toho nečeká. A najednou ty sny hořknou. Z myšlenek, které vás dřív naplňovaly radostí, se stanou smutné připomínky vaší dětské naivity. 

Najednou jsem viděla všechno novýma očima. Sny jsou sice hezké v tu chvíli, kdy se jim oddáváš, ale ve chvíli, kdy zjistíš, že se nesplní, tě čeká spousta zklamání. Velikost zklamání je potom přímo úměrná tomu, jak moc důležitý pro tebe sen byl. Nesplněné sny jsou jedny z největších zdrojů našich trápení, a přitom si je způsobujeme sami.  

Dej si pozor na svý sny.



Dost deprimující, hm?
Ale pak jsem si uvědomila jednu věc. Že tohle všechno má i světlou stránku.

Že přece každá velká věc, která se kdy komu podařila, vlastně nejdřív začala právě jako něčí sen. Něčí touha, za kterou si šel. Že bez snů by nebylo nic, to smutné, ale ani i to dobré. Jen zkrátka nesmíš žít jen v těch snech a pasivně čekat, až se samy od sebe splní, ale musíš jim jít naproti. Že nemáš jen čekat, co ti život přinese, ale máš zkusit si to přinést sama. A právě od té chvíle se všechno v mém životě začalo obracet k lepšímu a řekla bych, že "lepší" je v tomhle slabé slovo.

Je to vlastně strašně jednoduchý.

Jsou sny dvojího druhu. Ty, které ovlivnit nemůžeme, a přesto si je přejeme. Ty nás teoreticky můžou potrápit vždycky, ale takový už je život. Ale pak jsou ty, které ovlivnit můžeme, i když se to třeba zdá být těžké a neproveditelné. A právě na ty se zaměřte. Můžou to být velké věci, ale i maličkosti, na kterých vám zkrátka bůhvíproč záleží. Může to být spousta drobných snů, stejně jako jeden velký. Věřte, že je můžete uskutečnit, seberte odvahu, udělejete z nich svoje plány a splňte si je.

Není totiž nic hezčího, než sledovat, jak si lidi plní svoje sny. :)
A je krásný plnit si ty svoje.

Takže... Jen snít nestačí, ale právě snem to všechno začíná.


Co vy a (ne)splněné sny?

13 komentářů

  1. Já jsem nadpis článku na fb rozklikla s domněnkou, že je tam napsáno: Jen sníst nestačí - a tak jsem čekala něco o jídle nebo o trávení nebo já nevím :-D A jsem ráda, že se z toho nakonec vyklubal takový snivý článek plný motivace. Já si stále nějaké sny nechávám už z dětství a z teenage období, takže kdoví, kdy se zhroutí. Podívala jsem se do svého deníčku přání a snů, co chci a tady to je: Sním o tom, že budu umět francouzsky na pořádnou konverzaci (a tak teď čtu Planetu opic ve fr a jediné, co mi 21 stranách vím jistě, že našli vzkaz v láhvi v lodi, ale kde se ta láhev vzala, fakt netuším. A taky že přistáli a v nějakým jezírku se někdo koupal.), mít tetování (postupem času se mění místa, ale zůstává nápad, že to musí být hodně osobní, tak pro mě je osobní momentálně jinan), přestat utíkat (třeba když jsem v čajce s kamarády a třeba někdo se začne chovat jako hulvát, tak uteču, protože mu nechci říct nic ošklivého :D), houpací křeslo, přečíst si znovu celého Pottera, mít sbírku knížek od A. A. Milneho, Jet na trip stopem do Krakova, velká knihovna, a pak takové ty běžné jako bydlení a děti... :D A taky jsem zjistila, že některé sny se mi splnily, tak je odšktnu a asi si dneska s čajem a vonnou tyčinkou sednu a napíšu si tam další. :-)

    Moc ti děkuji, že jsi mi ten můj deníček připomněla. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mít tetování patří i mezi ty mé, ale pořád si nejsem jistá motivem. Doufám, že se nakonec rozhoupu a že to bude ve správnou chvíli. :) Díky za komentář a přeju ti, ať si to všechno splníš. :)

      Vymazat
  2. Moc hezký článek a velmi pravdivý. Souhlasím s tebou. Jen snít nestačí, třeba tým snům jít naproti. Protože není nic hezčího, jako když se ti splní nejaký tvůj sen a sama se o to zasloužíš :)

    wwww.zschedo

    OdpovědětVymazat
  3. To jsi napsala trefně i když třeba já jsem odjakživa těžkej praktik a zjistila jsem úplně stejně jako snílci, že když něco chci, musím zvednout pr... a jít si pro to. A že musím zásadně sama, protože jedině tak z toho budu mít radost. I když je samozřejmě fajn mít občas kousek štěstěny na svý straně:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, koukám, že to vidíme úplně stejně. Štěstí, náhody a tak dělají hodně... ale nesmí se kvůli tomu zlenivět a očekávat, že všechno se děje jen díky nim. :)

      Vymazat
  4. Myslím, že drtivá většina snů, ne-li všechny, spadá do kategorie těch, které můžeme ovlivnit. Vezmi si například časté sny: vyhrát milion ve sportce (a vsadil sis vůbec?), potkat nějakou slavnou osobnost (co třeba jet tam, kde se ta osobnost vyskytuje?), vydat knížku (a napsals nějakou?), nepracovat a přesto mít peníze (nikdo, kdo vydělává pasivně peníze, to nedostal zadarmo. Všichni museli nejprve něco udělat a pak teprve sklízeli). Lidi si kolikrát myslí, že stačí si něco napsat na papír, sedět na prdeli a čekat, až se stane naprosto nepravděpodobný, ne-li nemožný zázrak. Splnit si sen je přitom vážně nemožné opravdu jen když si ho ty nejdeš splnit. Sny "se" totiž nemají povinnost ani moc šanci plnit, když pro to nic neuděláme, sny si musíme splnit my. Nikdo sám od sebe nezhubne sezením na zadku. Nikdo nezačne nový život v zahraničí, aniž by si koupil lístek a jel. Nikdo nepotká osudovou lásku doma u televize. Až tohle lidi pochopí, tak bude zapšklých dědků a ježibab o hodně míň. Řekla bych navíc, že tahle neuvědomělost a zapšklost je přitom hodně zaklíněná v české povaze. Plus závist těm, kteří si za těmi sny šli, a výmluvy, proč to či ono nejde, místo konání.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlas. :) Ale myslím si, že je taky spousta snů, u kterých doopravdy moc neovlivníš, jestli se splní. V mém případě jsou to většinou věci, které souvisejí s jinými lidmi, ne jen se mnou a s tím, jestli pro to něco dělám... a tam nezbývá než doufat... nebo se zkrátka soustředit se na jiné sny, které ovlivnit můžu. :)

      Vymazat
  5. Je to pár let, co obecně na sny pohlížím trochu jinak. Nicméně to neberu tak, že by byly nesplnitelné, pouze mi začíná docházet, že to nebude jen tak. Takové vystřízlivění z toho, že mi všechny jen nespadne do klína, což ostatně nadpis vystihl dokonale.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi jsme si prošli stejným vystřízlivěním, koukám.

      Vymazat
  6. Tohle je moc hezký článek :) Je spousta věcí, které bych si přála, ale nemám odvahu jít jim sama naproti - snad se to někdy změní. Na druhé straně je spousta snů, které se mi splnit podařilo, a jsem za to fakt moc ráda. Studuji obor, který mě neskutečně baví, mám skvělou práci a fajn kamarády, o které se můžu opřít...a vím, že většinu z toho bych neměla, kdybych pro to něco neudělala.

    Jen škoda, že Bradavice už nejspíš opravdu nevyjdou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo no, možná tedy nakonec kvůli dopisu z Bradavic jednou budeme zapšklé staré ježibaby, kterým se nesplnily jejich sny. :))

      Vymazat
  7. Poměrně nedávno jsem slyšela takovou celkem drsnou hlášku: že žena se stane ženou ve chvíli, když z ní vyleze člověk a pošlape její sny.

    OdpovědětVymazat

Oblíbené posty

Ocenění

V roce 2014 jsem měla tu čest, že můj knižní blog získal ocenění Knižní blog roku 2013. :-)

Subscribe